Sektor střed: A S   sever: L H E   západ: U K P   jih: C J B   východ: M Z T    Bližší informace o SVAR ...

 

 

Autor: Aleš Přichystal (výňatek z knihy „Přežít nebo zemřít“)

Krok PRVNÍ

Přestaňme být politicky korektní. Začněme mluvit opět přirozenou řečí. Když je něco černé, řekněme, že je to černé, Když je něco bílé, konstatujme, že je to bílé – i kdyby to bylo „nemoderní“ a „politicky nekorektní“. Nebojme se nahlas a všem říci, že král je nahý, když to jasně a zřetelně vidíme. Čím více nás bude, tím více náš hlas bude něco znamenat.

Krok DRUHÝ

Poslední dobou lidé stále ochotněji postupují svoje dřívější kompetence státu v domnění, že dobrý stát se o ně v každé situaci – dobré či zlé – patřičně postará. Kde kdysi fungovala rodina, dnes ji nahrazuje stát. Musíme si své kompetence od státu vzít zpět. Ovšem to bude vyžadovat, abychom byli skutečně občansky a politicky aktivní. Přijít jednou za pár let k volbám a dát svůj hlas straně nebo politikovi, který má nejvíce billboardů nebo televizních šotů, a následně na něho další čtyři roky nadávat, není to správné politické uvědomění.

Přestaňme si myslet, že stát za nás všechno vyřeší a o všechno se postará. Reálně mohou kdykoli nastat situace, kdy nebude možné spolehnout se na stát, i kdyby byl připraven (pravděpodobně nejlépe jsou na mimořádné situace připraveni ve Švýcarsku) mnohem lépe, než v současnosti je. Situace, v nichž se třeba i jen po nějakou přechodnou dobu budeme muset zkrátka a dobře postarat sami o sebe. A o své nejbližší.

Stát neochrání všechny. Stát přeci není schopen ochránit každého. Ovšem neměl by brát možnost lidem, aby se mohli bránit sami. Bez ozbrojeného obyvatelstva jsou tu teroristé jako vlk v ohradě s ovcemi. Začne zabíjet pro zábavu. Jen proto, že to jde a že je to tak snadné.

Samozřejmě existují rámcové studie a krizové plány, kam případně přemístit masy lidí z neobyvatelných regionů zasažených nějakou katastrofou. Bohužel je faktem, že organizované přesuny obyvatelstva řeší jen události určitého omezeného rozsahu. V určité chvíli nastane zlom, kdy už podobnou věc nepůjde zvládnout a lidé budou v podstatě ponecháni svému osudu.

V případě válečných událostí nebo katastrofických krizí se vláda nebo vojenská moc snaží nějakým způsobem zásobovat civilní obyvatelstvo dostupnými potravinami. Postupem doby, jak vše dochází, omezí se zásobování většinou jen na výdej chleba a později i jen samotnou mouku. Má to své zdůvodnění ve faktu, že obilí a mouka z něj je, oproti komplexnějším potravinám, relativně nejdéle dostupná, levná a snadno se přepravuje a skladuje.

Náčelník generálního štábu Aleš Opata v roce 2018 na Žofínském fóru oznámil, že česká armáda nemá velikost ani schopnosti na to, aby dokázala ubránit území republiky svými vlastními silami. Což je smutná skutečnost, známo bezpečnostním analytikům a vojenským odborníkům delší dobu. Ne nadarmo se traduje, že dnešní armáda je sotva schopna ubránit dva okresy, zato chránit cizí zájmy v zemích tisíce kilometrů vzdálených umí docela dobře.

Kdo nás tedy ochrání? Spojenci, na něž se tak rádi naši vládní představitelé odvolávají? Ti, co budou mít úplně stejné, nebo ještě větší problémy než my sami? Navíc o hodnotách jejich spojenectví jsme se v historii již nejednou poučili – a stálo nás to statisíce životů.

Krok TŘETÍ

Menšiny by se opět měly stát pouze menšinami a měly by přestat chtít více práv než většina. Menšina nemůže vydírat většinu snahou o zvýšení svých privilegií a výsad pouze na základě přesvědčení, že menšina musí být chráněna a hýčkána. Ne, nemusí. Základem spravedlnosti je rovnost práv a povinností. Pokud menšině přiřkneme více práv a většině více povinností, je jen otázka času, kdy většina toto rozdělení odmítne – a může to být pro menšiny velmi bolestivé procitnutí.

Krok ČTVRTÝ

Rodina tvořená mužem, ženou a dětmi je základem společnosti. Uvědomme si, že až budou rodiny tvořené homosexuálními páry, neschopnými plodit potomky, potom naše civilizace zákonitě skončí. Zastavme druhý pád Říše římské. Současný historik civilizací starověkého Řecka a starověkého Říma pozoroval začátek jejich poklesu a pádu; jak Řekové, tak Římané, to připisovali klesající porodnosti, protože nikdo nechtěl nést odpovědnost za výchovu dětí.

Právě sledujeme v přímém přenosu postupný konec evropské civilizace „přirozenou cestou“. Fakta jsou neúprosná – pro udržení jedné kultury je zapotřebí, aby byla porodnost minimálně 2,11 dítěte na jednu rodinu. Cokoliv nižšího bude znamenat postupné vymírání národa, kultury nebo chcete-li civilizace.

Z historického hlediska se žádná kultura, žádný národ nedokáže udržet s porodností 1,9 dítěte na rodinu. Porodnost 1,3 dítěte nemůže národ přežít. V roce 2007 byla porodnost v Evropě následující: Francie – 1,8, Anglie – 1,6, Řecko -1,3, Německo -1,3, Itálie – 1,2, Španělsko – 1,1 a pro zajímavost – Česká republika – 1,44. Celkově je porodnost v Evropě na úrovni 1,38. Evropa tak pomalu ale jistě vymírá a v období několika let tak, jak ji známe, už nebude existovat.

Mladá populace však v Evropě neklesá. Proč? Příčinou je imigrace - a z 90 % se jedná o islámskou imigraci. Jaká je porodnost muslimů v Evropě? Například ve Francii 8,1 dítěte na rodinu. A tak by bylo možné pokračovat. Je tedy jen otázkou času – krátkého času – kdy touto „přirozenou cestou“ budou v mnoha zemích Evropy tvořit muslimové většinu. Není to záležitost desetiletí, v mnoha případech se jedná o pouhé roky.

Bližší informace naleznete na tomto krátkém, ale hodně výstižném videu: http://www.novarepublika.cz/2015/11/demografie-konec-evropske-kultury.html

 
 

Upozorňuji, že i když jsou to čísla hrozivá, jsou zastaralá. V současnosti je situace vlivem obrovské vlny stále nekončící nelegální imigrace výrazně horší a proces „přirozené islamizace“ Evropy nabral díky podpoře vlastizrádných politických „elit“ obrovskou rychlost. Touto cestou dojde k zániku našeho světa během několika málo let.

Nízká míra plodnosti se stala velkým problémem v celé Evropě. V roce 1995 měla z evropských zemí pouze Itálie více lidí starších 65 let než mladších 15 let. Dnes je těchto zemí 30 a v roce 2020 jich bude 35. Kdyby nebylo muslimských žen, řada evropských zemí by měla ještě nižší porodnost. Díky muslimským migrantům mají švédské porodnice v těchto dnech plné ruce práce. V Miláně, finančním centru Itálie, je Mohammed nejčastější jméno novorozenců. To samé platí v Londýně, Kodani, ve čtyřech největších holandských městech, i jinde v Evropě, od Bruselu po Marseille. Je to islám, ne křesťanství, co nyní nasycuje krajinu i představu Evropy.

Naproti tomu jsou téměř všichni evropští představitelé bezdětní. V Německu Angela Merkelová nemá děti, zrovna tak jako nemá děti britská premiérka Theresa Mayová a francouzský prezident Emmanuel Macron. Evropští lídři nemají děti a nemají tedy žádný důvod k obavám o budoucnost (vše končí s nimi), a nyní otevřeli evropské hranice, aby udrželi kontinent v demografické rovnováze. Žijí podle hesla: Po nás potopa!

Federica Mogherini, představitelka Evropské unie pro zahraniční záležitosti, řekla: "Věřím, že Evropané pochopí, že potřebujeme migraci pro naše hospodářství a pro naše systémy sociálního zabezpečení, a s naším aktuálním demografickým trendem musíme být udržitelní". Nevěřte jí, lže a neslouží zájmům národů Evropy.

Pokud rodina drží při sobě, je neporazitelná !!!

Krok PÁTÝ

Návrat k hrdosti na svůj domov, svoji zemi. Vraťme se k tradicím a národním hrdinům. Vraťme zpět náplň slovům vlast. Nebojme se hrdě hlásit k tomu, že jsme vlastenci a že na první místo klademe zájmy nás samotných, naší rodiny, našich přátel, naší země a našeho národa.

Nebojme se vyrukovat s novým politickým programem, který bude mít tyto hlavní body:

Nejprve Česká republika. Potom Česká republika. Nakonec Česká republika. Následně dlouho a dlouho nic a teprve pak všichni ostatní.

Že je to populistické? Samozřejmě, buďme populisté a nestyďme se za to. Vždyť jsme populus, tedy lid této země.

A ještě jedno heslo si můžeme dát: Nejdříve bezpečnost. Až pak můžeme myslet na blahobyt. Je to jednoduché. Na co nám bude vysoká životní úroveň, když naše ulice ovládnou gangy mladistvých nelegálních imigrantů z arabských zemí nebo prodavačů drog z černé Afriky? Když místo krásného a svérázného pražského Žižkova nebo ostravských Mariánských hor vzniknou no-go zóny, kde se bude bát chodit i policie, natož pak původní obyvatel?

Nevěříte? Tak se jeďte podívat do zemí, kde sice mají blahobyt, ale kde se ženy původního obyvatelstva po setmění bojí vyjít do ulic svých měst. Doporučuji navštívit třeba takové Švédsko, Belgii, Německo nebo předměstí Paříže. Takže raději zůstaňme o něco chudší než třeba Německo, ale mějme svoji zemi pod kontrolou a nevydávejme ji cizím kolonizátorům.

Vlastenec není ten, kdo mluví o lásce ke své zemi, ale ten, kdo je připraven za ni položit život“.

Vasilij Zajcev, legendární sovětský odstřelovač v bitvě u Stalingradu

Krok ŠESTÝ

Odmítněme pseudokulturu a masovou kulturu, vraťme se z pasivního přijímání kultury k aktivní účasti a aktivnímu podílu na vytváření kultury, vpravdě lidové. Přestaňme být pouhými pasivními konzumenty často pokleslé zábavy a snažme si sami svůj volný čas zaplnit vlastními aktivitami – zájmovými kroužky, sportovními aktivitami, …

Více osobně komunikujme, přestaňme si posílat sms zprávy a přestaňme myslet na facebookové statusy. Takzvaná sociální média jsou ve skutečnosti asociální, odcizují člověka člověku a vytvářejí pseudokomunikaci, technicky vyspělou náhražku, která však náhle skončí, jakmile dojde baterie v chytrém telefonu či tabletu, případně nechytneme připojení na internet.

Krok SEDMÝ

Multikulturalismus prosazovaný nikým nezvoleným vedením Evropské unie, protinárodními politiky a sluníčkáři vede k tomu efektu, že slabší a slušnější kultura je záhy potlačena vitálnější, primitivnější, brutálnější a agresivnější kulturou. Pan Darwin kdysi na toto téma sepsal celou teorii, kterou kupodivu kdekdo zastává při aplikaci na rostlinné nebo živočišné druhy, aniž by přitom myslel na údajně nejdokonalejší živočišný druh, tedy člověka.

Multikulturalismus prosazovaný všemi prostředky osou zla je jednostranný, spíše jednosměrný. Prosazuje zájmy a požadavky zejména muslimů, ale přehlíží, případně odmítá, místy přímo potlačuje práva, zájmy a požadavky původních Evropanů. Jasně a zřetelně musíme říci – tudy cesta nevede, multikulti je cesta genocidy evropských národů. Odmítáme ji!

Krok OSMÝ

Začněme vychovávat děti a mládež zcela jinak než dosud. Dnešní mladá generace může úplně všechno, ale nedělá vůbec nic. Nová generace má ráda především sama sebe, pak možná děti a pak partnera, pokud ho vůbec mají.

Je dnes moderní předstírat, že žádné významné problémy neexistují a pokud ano, tak se nás netýkají, jsou někde prostorově nebo časově vzdálené. To je postoj naprosté většiny lidí v naší zemi, zejména mladé generace, které se ovšem současné problémy jednou budou týkat nejvíce. Mladí lidé, až na čestné výjimky, si chtějí jen užívat a nic takového, jako je jejich vlastní budoucnost, je nezajímá. Odmítají spoluodpovědnost za osud své země. Tito lidé budou poslušně poslouchat kohokoliv, kdo jim dá chléb a hry. Ještě chvíli tady obojí bude. Až se jednou probudí a zjistí, že jim noví pánové jejich oblíbené hry zakáží a chléb dají, jen když budou poslušní a budou bez odmlouvání pracovat na nové pány, bude už pozdě.

Katolický list Sussidiario před časem přinesl zprávu o jedné třídě italské střední školy, kterou navštěvuje 25 žáků ve věku 13 let. Učitelka vykládala žákům, jak muslimští extrémisté ničí všechny křesťanské symboly a hrozí smrtí každému, kdo odmítá konvertovat k islámu. Nezamlčela skutečnost, že mnoho křesťanů bylo kvůli své víře usmrceno, odvlečeno nebo zotročeno. Nakonec položila žákům otázku: Co byste udělali, kdyby islamisté přišli k vám domů?

Odpověď byla téměř jednohlasná a působí jako šok - 23 žáků bez váhání prohlásilo, že by konvertovali k islámu. Jen dva žáci se postavili proti. Ideál mladé generace je kapitulace. Jejich devíza zní: Co udělám, když přijde IS a násilím ode mne něco požaduje? Kapituluji.

Je velkou měrou nepřipravená a neschopná přežít mimo své konzumní a zábavné prostředí.

Po zániku reálného socialismu prožíváme léta pochybností, skepse, zmatku, podezřívání, nenávisti, chytráctví a cynické instrumentalizace. A nyní máme mládeži říct, jak se má vyzbrojit, aby se dokázala hájit, když přijdou muslimští dobyvatelé? Ve jménu jakých ideálů a hodnot to máme od nich žádat? Ve jménu ideálů a hodnot, které jsme jim nepředali, nýbrž v jejich očích záměrně očernili?

Krok DEVÁTÝ

Budeme muset opětovně nalézt smysl existence našeho národa. Musíme hodně přemýšlet - i když tato činnost dnes stále více našich občanů bolí a přenechávají ji raději druhým, často samozvaným „elitám“ z řad komediantů a druhořadých politiků. Musíme najít znovu ideály, pro které by stálo za to žít, ale i umírat. Musíme navázat na dědictví našich předků, kteří po desetiletí a staletí tuto zemi budovali, aby se například nestalo, že ji díky své pohodlnosti bez boje postupně předáme obyvatelstvu z jiné části světa, které je vůči naší kultuře dlouhodobě nepřátelské. Nebo předáme vládu svých věcí nikým nevoleným strukturám v Bruselu či Berlínu.

Nesmíme již dále připouštět, aby docházelo k relativizaci naší historie. Aby z našich dějin mizely národní mýty a národní hrdinové byly soudobými „umělci“ zesměšňování a zatracování. Neboť národ, který nemá vlastní historii, na kterou by byl hrdý, nemá vlastní velikány a nemá vlastní mýty, je předurčen k zániku!

Začněme ve svých řadách hledat skutečné vlastence a skutečné národní filosofy, politiky, spisovatele, herce či bardy, ale i popeláře, pekaře, soustružníky, vinaře či farmáře, kteří udělají naši zemi zase velkou a hodnou hrdosti. Pomozme učitelům, kteří zůstávající věrni ideálům národa a země (bohužel je jich stále méně a méně, proto si zasluhují naši podporu a úctu), aby opět zaseli v duších naší mladé generace, zdevastované propagandou multikulti, lidskoprávnismu, gender a jiných šílených sociálních experimentů, úctu a hrdost ke své vlasti a ke svému národu.

Vraťme našim klukům vůli a schopnost bojovat nikoliv pro peníze v cizích válkách za cizí zájmy, ale bránit bez národu na odměnu svoje rodiny, svoje obce a města, svoji zemi. Vraťme našim dívkám jejich přirozené vlastnosti, touhu vychovávat děti a svým půvabem a láskou schopnost být oporou rodiny – základem každého normálního státu.

Bude to těžké, hodně těžké. Devastace národa za poslední desetiletí dosáhla nebývalého rozsahu. Převedení zájmu většiny obyvatel této země na prostý konzumerismus ve všech oblastech života, tedy prosté nakupování statků, kultury, sportu ale i myšlenek, dosáhlo úrovně, ze které bude jen velmi těžké se dostávat. Ale jiná cesta, než cesta aktivního odporu a snahy pokusit se tento neblahý trend zvrátit, již neexistuje. V opačném případě čeká tento národ ještě v této generaci rychlý zánik a splynutí s unifikovanou „novou evropskou civilizací“, která s původním národem českým, moravským, slezským nebo i bratrským slovenským nebude mít už nic společného!

Krok DESÁTÝ

Veliký a moudrý je člověk nebo jeho myšlenka, pokud se dokáže poučit z chyb a zkušeností poražených a síly ducha vítězů“

Aleš Přichystal

Lidé by se měli učit dějiny, protože ty se stále (byť v časově aktuálních podobách) bohužel opakují - ale tím, že se opakují, že stále nové a nové generace musí dělat ty stejné chyby, jenom lidstvo dokazuje, že je vlastně nepoučitelné, a že si ty špatné věci, včetně válek a neskutečného utrpení, musí prožívat znovu a znovu. Lidské štěstí je evidentně nepřenositelná zkušenost. Žili jsme příliš dlouho v míru a blahobytu - a nevážili jsme si toho.

Takže přátelé - konec legrace! Doba klidu, míru a pohody končí, připravte se na věci příští.

Zažíváme v přímém přenosu druhý úpadek Římské říše!

  1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.

2. Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.

3. Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.

4. Literatura a umění se stávají bezduchým. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.

6. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři.

7. Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.

7. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.

8. Úroveň vzdělání rapidně klesá.

9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.

10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.

11. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.

12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.

13. Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.

14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.

15. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.

16. Šíří se cynismus.

17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.

18. Do země přichází velké množství cizinců.

19. Politikové nadbíhají i lůze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry)

20. Občané stále na všechno nadávají.

Autor výše uvedeného: Edward Gibbon (1737 – 1794), jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se zejména dějinami Římské říše a mezi jeho hlavní díla patří „Úpadek a pád Římské říše“.